Když se na Mistrovství objeví nesnesitelná detailistka a milovnice příběhů

Nesnesitelná detailistka. Tak se ráda označuju, to je můj přístup v umělecké tvorbě. Všechno, co dělám, mi musí dávat smysl, musí být promyšlené, zapadat do sebe a ideálně do detailu provedené. Tak pracuji.

A tak jsem pracovala také při tvorbě soutěžního looku na téma Alenka v Říši divů na Mistrovství ČR v malbě na tělo. Už jen kvůli tomu tématu jsem do toho musela jít. Otevírá se tu tak obrovský prostor pro kreativitu. Hned jsem věděla, že to, co budu tvořit, nesmí být nic, co pak v milion podobách najdu na Pinterestu. Samozřejmě jsem se tady taky inspirovala, ale přetvořila to celé v něco svého, co má hlubší myšlenku, než by se mohlo na první pohled zdát.

Víte třeba, proč je na čele havran? Co znamená 10/6 na klobouku a proč je na papírku od čaje na dekoltu číslo 106? To vše se brzy dozvíte…

Teď ale ještě o něčem jiném. O vývoji, který vítězné malbě předcházel. Byl to dlouhý a náročný proces, během něhož vzniklo několik různých verzí, než jsem se konečně dopracovala ke kýženému výsledku. Během zkoušek mi moje úžasná modelka Jana Poláchová svými názory pomohla postupně se vybičovat k tomu nejlepšímu, co jsem ze sebe mohla dát. Nezapomenu na její reakci na jeden z předchozích looků: “Jako pěkný, ale vítězný to není…”

Několik nocí s ne zrovna příjemným spánkem, několik zoufalých stavů, že tohle prostě nevymyslím, že to je málo na takovouto soutěž, jestli jsem se vlastně nezbláznila… To vše předcházelo tomu, co viděli diváci na podiu v Praze.

Ale nevzdala jsem to, to nemám v povaze. A celý ten náročný proces stál opravdu za to! To, že na dekoltu budou hrnky, v tom jsem měla jasno od začátku a to se nezměnilo. Měnily se pouze detaily. Ale u obličeje, tam jsem se opravdu zapotila. Tam jsem byla v koncích až do doby, než přišel spásný nápad na Alenku lezoucí z díry. Chtěla jsem tam totiž iluzi, to mám ráda, to je pro mou práci typické. A tu jsem tam nakonec pomocí díry dostala. Díře ale předcházelo několik jiných verzí od barevného obličeje s černými siluetami, přes spirálu čaje, která ale jako spirála vůbec nevypadala, až po cosi, co se místo záchrany měnilo spíše v zhoršování.

A tak vám tedy povím příběh. Příběh, který provází celou mou postavu od kořínku vlasu až po nehet na palci nohy. Alenka, která sedí na břehu řeky se svou sestrou, se nesmírně nudí. Tak moc, až najednou spatří spěchajícího Bílého Králíka s hodinkami. Skočí za ním do králičí nory. Někteří z vás budou ten příběh dále znát a ví, jakými peripetiemi si Alenka prochází. “Moje” Alenka se však z černé díry, která symbolizuje onen nudný lidský svět, vynoří rovnou v sedmé kapitole knihy. Na potrhlém čajovém dýchánku. Na ten zase upozorňuje celá malba na krku, na čele i tváři, a také vlasový doplněk. Je zde vše, co s čajovým dýchánkem souvisí. U stolu před domem spolu popíjejí čaj Zajíc Březňák (namalován v čajovém hrnku) a Kloboučník (klobouk, který má modelka na hlavě), mezi nimi sedí spící Plch (schovaný v hrnečku na klobouku). 

Alenka vede se Zajícem a Kloboučníkem nonsensové rozhovory, které ji postupně víc a víc rozčilují. Například nesmyslné otázky Kloboučníka jako “Proč je havran jako psací stůl?” (proto havran na čele). Kloboučníkovy hodinky neukazují čas, ale datum. Stěžuje si, že od té doby, co se mu nepovedlo vystoupení u Královny, pro něj Čas není nic ochoten udělat, proto je pořád pět hodin, a tedy čas k svačině. To je také důvod, proč jsou všechny hodinky na modelce – malované i reálné, zaseknuté na páté hodině. Kromě jedněch. A to těch na žlutém hrnku na krku – ty ukazují čas 3 hodiny – v tuto dobu přesně skončil náš dvouhodinový limit, během něhož jsme na soutěži mohli malovat. A proč má na sobě papírek od čaje na dekoltu zrovna číslo 106? To bylo totiž moje soutěžní číslo, které mi organizátor přidělil. A číslo 10/6 na klobouku? Tohle číslo tu měl Kloboučník proto, že odkazuje na náklady na klobouk — 10 šilinků a 6 pencí. Vidíte to taky? Moje číslo 106 a číslo z příběhu 10/6? Mě na to upozornila moje modelka. A nemohla jsem tomu věřit, tyto “náhody” já zbožňuju. Ony totiž podle mě žádné náhody neexistují.